Nový literární vavřín: Cena Jana Beneše Tisk Email

Nadační fond angažovaných nestraníků

 

vstupuje ráznými kroky na pole českého písemnictví: od loňského roku zakládá a vyhlašuje jednu literární cenu za druhou. Což je nepochybně dobře, poněvadž tuzemská slovesná tvorba potřebuje nejrůznější oživující a osvěžující impulsy tohoto druhu. Navíc se iniciátoři literárních ocenění z uvedeného nadačního fondu nikterak netváří, že objevují Ameriku, nechtějí ani v nejmenším konkurovat cenám stávajícím a zvláště těm nejprestižnějším – například Státní ceně za literaturu, případně „Seifertovce“ nebo „Ortenovce“. Ale také, na rozdíl od jiných vavřínovišť, nenavrhují sami sebe, neprotlačují své rodinné příslušníky, neutíkají se k osvědčené kocourkovské metodě „jánabráchu“ a hned nato zase „bráchanamě“. Fondu jde v prvé řadě o určitou satisfakci ve vztahu k společenskému působení literární produkce, to znamená i k jejímu event. publicistickému rozměru – neboli především o to, aby literatura byla nejenom krásnou literaturou, ale i věcí veřejnou. A to se týká dozajista též literární publicistiky.

Toto zaměření měla reálně symbolizovat jak nově založená a na raném jaře letos udělená Cena Rudolfa Medka (obdržel ji publicista Vladimír Bystrov), tak i nejnovější literární vavřín iniciovaný Nadačním fondem angažovaných nestraníků – totiž Cena Jana Beneše. Čili literární cena, která je pojmenována po tragicky zesnulém nonkonformním spisovateli, několikrát vězněném a po roce 1968 dlouho žijícím v exilu v USA. Beneš si získal tvůrčí renomé již v šedesátých letech, kdy vydával své první antiiluzivní knížky – a jako jeden z mála našich exulantů se po roce 1989 vrátil do vlasti, aby pokračoval ve své tvorbě, pohybující se na rozmezí beletrie, publicistiky a zejména politicky exponované literatury faktu. Jeho novější knihy byly poněkud kvalitativně nevyrovnané, přesto však nezaslouženě nedoceňované, a to jak kritikou, tak čtenáři. Ve všech se ale srdnatě hlásil ke krédu „angažovaného nestraníka“. Ve svých postojích byl radikální až kontroverzní; charakterizuje ho i jedna kuriózní epizoda: když vyšel první díl akademického Slovníku českých spisovatelů od roku 1945, Beneš ho rozhorleně zavrhl se zdůvodněním, že z tohoto slovníku nevyčte, který spisovatel fízloval a který nikoli. To měl sice pravdu pravdoucí, jenže: jak to proboha mohli literární lexikografové a vůbec literární vědci s nadpozemskou určitostí vědět?

Spisovatel Jan Beneš však dobrovolně odešel z tohoto světa – a holdem jeho památce bude zmíněná cena. Jejím prvním laureátem (bude se udělovat každoročně) se nyní stává známý publicista Jan Rejžek, kdysi též básník, poté taktéž hudební kritik, před dávnými deseti lety spolu s Vladimírem Justem úhlavní katovský oud proslulé televizní Katovny, v níž se tepalo všechno a vše, veřejnoprávní televizi ani trochu nevyjímaje. Těm, kdo Katovnu kritizovali, se dnes možná po ní tuze stýská. Rejžek na sebe upozorňuje rovněž jako autor pravidelných publicistických sloupků v Lidových novinách, v nichž zaníceně komentuje kdeco a leccos: rejdy tajné policie, poměry v kultuře, zvláště v té spjaté s undergroundem, soudobou mentalitu malých lidí i velkých zvířat, jakož i dění v horních patrech našeho fotbalu. Takřečená krásná literatura není prvořadou Rejžkovou parketou, někdy však zajiskří tak trefným sloupkem, fejetonem či komentářem, že by si už dávno zasloužil Cenu Ferdinanda Peroutky – nejprestižnější cenu našeho novinářství.

Té se mu zatím nedostalo, zato však získává Cenu Jana Beneše – a s laudatiem nepřispěchal nikdo jiný než jeho někdejší spolukat z Katovny, teatrolog Vladimír Just. Mělo to jediný háček: Rejžek si musel cenu převzít již v sobotu časně odpoledne, aby stihl poslední ligový zápas jeho milované sešívané Slávie. Schválně, jestli příště Cenu Jana Beneše naopak získá roduvěrný sparťan!

 

Vladimír Novotný

Portál české literatury

19. 5. 2008

 

 

 

 
Právě připojeni - hostů: 239  ÚVOD Z médií Nový literární vavřín: Cena Jana Beneše
Přihlásit se
Mapa webu

HOME - ÚVOD