Vojtěch Cepl – Člověk a demokracie

Vážení přátelé a příznivci Vojtěcha Cepla,

Především omlouvám svou nepřítomnost výkonem pracovní (žel reálně nezastupitelné) povinnosti. Snad by mi prominul i vzpomínaný. Bude se dnes mluvit o jeho živém odkazu. Přitom je, přinejmenším pro mne, dodnes obtížné smířit se s myšlenkou, že ten vždy vitální a intelektuálně neklidný člověk odešel a zbyl odkaz… Avšak takový je světa běh.

Onen odkaz Vojtěcha Cepla bude patrně ve zhuštěné a autentické podobě obsažen v jeho, dnes do čtenářského života uváděné knize Člověk a demokracie. Budiž dík všem, kdo se zasloužili o zpracování jeho rozhlasových pořadů a o jejich převedení do knižní podoby. Je totiž pravda, že dosud nebylo myšlení Vojtěcha Cepla dostatečně literárně zachyceno, a pokud ano, pak spíš ve vzpomínkách současníků než jako jeho autentický literární projev.

Vojtěch Cepl byl mužem mluveného nikoliv psaného slova. A mluvené slovo mu slušelo. Mohl v něm projevit i své nadání vždy lehce ironizujícího a v hyperbolách se vyjadřujícího extrovertního právního sociologa a teoretika s nezaměnitelnou dikcí. Myslím, že to byl právě jeho styl, který mu poněkud bránil v písemném projevu, který totiž nesnese, má-li zůstat věrný vážnému obsahu, ony zlidšťující momenty, které však právě činily Cepla Ceplem a bezpochyby se zasloužily o jeho posluchačskou popřípadě diváckou oblibu. Z toho, co jiní psali nezáživně, někdy až nudně, dokázal Vojtěch Cepl vytvořit poutavé vyprávění a zaujmout i právní laiky, ba z některých přímo učinit velmi poučené glosátory práva, a to především práva ústavního. Cepl si takto vytvořil svou školu a jeho žáci, především z kruhu novinářských s ní pracují dodnes.

Ano, Cepl neměl ambici vytvářet okruh lidí podobně smýšlejících jen, či dokonce prioritně, z právníků. Mnozí z nich mu připadali, mnohdy víc než právem, nudní, jednodimenzionální, málo inspirativní. Pokud do družiny pronikl právník, očekával se od něj jistý přesah do jiných disciplín. Nebyl-li ho schopen, brzy „padl za oběť“ Ceplově ironii. Prostě ona dodnes mnohde, i v akademic­kých kruzích, tak oblíbená disciplína zvaná Paragrafenreiterei, se v katalogu Ceplem vyučujících oborů nevyskytovala. S tím je spojena i jeho nechuť k jazykovému či gramatickému výkladu právních norem, který odbýval mávnutím ruky a utroušením kousavé poznámky o lingvistech v právu. Dnes, jsouc členkou parlamentu, vidím docela zblízka normotvorný proces. Vidím také velmi názorně, proč je dětinské přít se o každé použité slovo v právní normě, když sami zákonodárci o jednom každém použitém slově takto nepřemýšlejí a jde jim o vyjádření účelu právní úpravy, byť mnohdy dosti neobratně.

Vojtěch Cepl dobře věděl, že je třeba různými metodami nalezený účel právní úpravy následně podrobit konfrontaci s jeho oblíbenými principy, či jak on sám říkával „principlesy“. Říše principů byl jeden z jeho světů. A protože byl anglofonní, byl mu bližší Dworkin než třeba Alexy a někdy dokázal být až pěkně protivný se svým zaujetím pro anglofonní právní svět a odmítáním germánské produkce. Toto jeho nastavení jej také často přivádělo do světa prolínání práva a ekonomie. Ano, myslím si, že byl jedním z prvních právních teoretiků, který začal mezi svými příznivci šířit statě z okruhu autorů školy law and economics a chtěl o problémech diskutovat i pod zorným úhlem východisek této školy.

Úvahy o státu a demokracii, a to z různých perspektiv, provázely Ceplův polistopadový život. Jsem opravdu ráda, že jsem mohla být při tom.

Eliška Wagnerová

Vojtěch Cepl – "Člověk a demokracie" vydáno v nakladatelství Euroslavica 2013

viz Databázeknih.cz ... Fotomomentky z představení knihy a semináře Živý odkaz Vojtěcha Cepla