Cena „Torzo naděje" byla dne 5.5.2014 udělena Jiřímu Přibáňovi a Karlu Hvížďalovi.

V rámci mimořádného setkání s Mistrem Olbramem Zoubkem a setkání s ním v jeho atelieru ..... fotomomentky  při příležitosti jeho zvolení česným předsedou NFAN, udělil Nadační fond cenu Torzo naděje JUDr. Jiřímu Přibáňovi, Dr.Sc a Karlu Hvížďalovi, mimo jiné za knihu Tyranizovaná spravedlnost.

Rozhovory Karla Hvížďaly s profesorem právní filozofie v Cardiffu Jiřím Přibáněm vznikly v průběhu bezmála posledních deseti let a snaží se pojmenovat některé neduhy naší společnosti v oblasti práva a ve vztahu k Evropě. Hledají kořeny tohoto stavu jak historické tak polistopadové.

Cena „Torzo naděje" : Udělované sošky jsou zmenšenými originály plastiky Olbrama Zoubka která je součástí Památníku obětem komunismu umístěného na pražském Újezdě.

Jiskření myšlenek Jiřího Přibáně

I pro laika je potěšením číst si v textech tohoto vskutku evropského (a o nic méně českého) právníka.

Zde je několik ukázek z dílny autora, který si na rozdíl od mnoha politiků vidí mnohem dál než na špičku svého nosu.

Úryvky jsou z nejnovější knihy rozhovorů s Karlem Hvížďalou Tyranizovaná spravedlnost (z oddílu Evropa je spor) a z dosud nejnovějšího článku Všichni jsme Evropané (Lidové noviny z 28. dubna t. r., s. 12).

Přejeme Vám příjemné zamyšlení.

*

Evropa je kolébkou moderní civilizace, která je vnitřně rozporuplná, ale také má obrovskou energii a emancipační potenciál. Vždycky je možné dějiny Evropy redukovat třeba na dějiny imperialismu, vývoz kapitálu a ničení životního prostředí, ale zároveň bychom neměli nikdy zapomínat, že v těch samých dějinách se zrodila demokracie, práva člověka, občanské svobody nebo kosmopolitní kultura rozumného konsenzu a vzájemné tolerance.

*

Evropě by vždy mělo jít o neustálou možnost nové a nové interpretace toho, čemu se Evropa říká a co označuje za své vlastní hodnoty. Evropa má smysl potud, pokud stále vedeme spor o její hodnoty, tedy o to, čím je.

*

Moderní civilizace, která se zrodila v Evropě, je transgresivní, což znamená, že produkuje své vnitřní rozpory, ale zároveň je schopná je reflektovat a překonávat.

*

Vstup do EU byl bezesporu jedním z okamžiků, které sociolog Jaroslav Krejčí označil za "historické české křižovatky". Náš problém s dějinami ale spočívá v neschopnosti rozpoznat význam takových křižovatek, takže namísto jasného rozhlédnutí se a schopnosti nahlédnout obecnější souvislosti takové chvíle jen "proplouváme peřejemi světových dějin".

*

Naše členství v EU potom hodnotíme například jen podle toho, zda z něho máme momentální ekonomický prospěch, blahobytnou plavbu na finančních tocích eurofondů nebo levné volání z mobilů. Podobně se i nevýhody našeho členství prezentují jako kritika ekologických žárovek nebo demokratického deficitu unijních institucí v čase, kdy se z české politiky stala jen parodie na demokracii.

*

Zoufale primitivní a obhroublý slovník je příznak našeho proplouvání dějinami, které bychom mohli také popsat jako neschopnost vidět rozdíl mezi dějinným údělem a úkolem. Zatímco úkol předpokládá schopnost aktivně se zapojit do politického rozhodování, zvažovat alternativy a jejich možné důsledky, s údělem je spojeno jen jeho pasivní přijetí nebo odmítnutí.